Paroubek diktátorem
Paroubek diktátorem
22.1.2007 jsem poslouchal rozhovor na ČR 1 Radiožurnál a byl jsem opět velice zaskočen rétorikou předsedy druhé nejsilnější strany v ČR. Pan Paroubek prý bude navrhovat obnovení vázaného mandátu (popis viz článek „Paroubkovi přeběhlíci, chyťte je!“)
Představa poslance – stroje na hlasování – je ideou totalitní, nikoli demokratickou. Podle představ pana Paroubka bychom zrušili de-facto zastupitelskou demokracii a nastolili bychom vládu jedné či několika stran. Chápu, že volební systém v podobě poměrného zastoupení není ideální a zvolena je téměř jakákoli osoba na předních příčkách kandidátky (u vybraných stran – ODS, ČSSD, KSČM).
Pane Paroubku, je toto Vaše představa?:
- nemusíme volit osoby na kandidátkách, ale vybereme pouze strany, které by si po volbách rozdělily úřady a dobře placená místa (tedy ne že by to tak dnes nefungovalo)
- zbytečně utrácíme za Parlament, kde sedí lidé, za které stejně rozhoduje strana
- navrhneme zrušení Parlamentu, vládnout budou strany, které lidé demokraticky vyberou (nebo ani nemusí, vláda na čas je stejně jenom mrháním peněz daňových poplatníků, je lépe je rozdat nebo si rozebrat)
- když nás někdo neposlechne, tak ho propustíme (politika z politiky, úředníka z úřadu a občana….třeba zavřeme)
- stranická disciplína budiž chráněna přísněji než majetek (neposluchy stihne přísný trest)
- pluralitu názorů nahradíme pluralitou různých funkcí pro loajální
Podobnost z bývalým režimem není čistě náhodná (poznámka autora)
Mohl bych takto pokračovat dál a dál. Možná, že když člověk v kontextu uplynulých dní dává mnohý občan Paroubkovi za pravdu, nevědomky tak podporuje budování státu, o který, alespoň doufám, většina nestojí. Než s něčím tak radikálním, jako je rýsování poslaneckého rozhodování stranickým diktátem, souhlasíme, prosím vzpomeňme let nedávno minulých a představme si, co podobná změna může pro stát znamenat.
Nerad bych vyhrožoval komunistickým pučem, protože se žádný nekoná, ani snad v současné Evropě není možný. Měly bychom však vždy zůstat obezřetní ke změnám zákonů, kterým ve zkratce říkáme ústavní pořádek – kam patří také volební zákony. Hodnotit je objektivně není snadné a vždy bychom si měli představit to nejzazší, k čemu by změna mohla vést a zda jde opravdu o změnu k lepšímu.
Nejsem fandou přeběhlictví, ani moc nevěřím ve státotvorné úmysly pánů přeběhlíků (přeběhlý poslanec Melčák a Pohanka), přesto je to čistý parlamentní boj, který do politiky patří (ne pokud se za ním skrývá korupční jednání, ale presumpce neviny je stále základem našeho právního řádu).
Jan Havlíček